Krasoplavci.cz

Po fenomenálním úspěchu na olympiádě v Sydney bylo naprosto jasné, jakým směrem napřít naše další krasoplavecké úsilí. Ano, olympiáda v řeckých Aténách. Přestože jsme měli nacvičeny i další sestavy, bylo rozhodnuto jet opět s Vltavou obohacenou o nové prvky. Příprava probíhala bez komplikací, jen termín radostné události v rodině naší trenérky nám dělal vrásky na čele. Dlouhá cesta s dvouměsíční ratolestí by byla vskutku krkolomná. Zapeklitou situaci nám nakonec pomohla vyřešit jiná členka vysočanského Neptunu, shodou okolností též Kateřina. Pro olympijskou presentaci jsme se slečnou Kopeckou nafotili krásné snímky u fontány na smíchovském Kinského náměstí. A další novinka! Přes internet jsme navázali kontakt s pánským týmem synchronisovaného plavání ze Stockholmu. I Švédové mířili do Atén, takže jsme se velmi těšili na první setkání s opravdovými konkurenty. Po zjištění nehorázných cen za ubytování v Aténách a nejbližším okolí jsme nakonec využili laskavé nabídky známé liberecké cestovní kanceláře Via Vera na horní patro vily v nádherném pomerančovém háji poblíž letoviska Tolo na Peloponesu.

13.8. vyrazily tři automobily s deseti členy naší výpravy do Terstu, kde jsme se nalodili na trajekt do peloponésského Patrasu. Jedenatřicetihodinovou plavbu jsme díky konzumaci vybraných Kuchařových lahůdek a kvalitnímu Andrejovu vínu zvládli bez problémů, stejně jako cestu přes Pelopones. První noc ve vile byla poněkud hlučnější, ale vstřícný majitel měl pro nás velké pochopení. Hned další den jsme se vydali na první stokilometrovou cestu do Atén. Nutno říci, že přestože jsme se všude setkali s ochotnými lidmi, a město bylo plné olympijských symbolů, neuvěřitelné nadšení domorodců, s nímž jsme se setkali v Sydney, se zde nekonalo. Navíc všechny bazény, kde by mohlo proběhnout naše vystoupení, byly zadány. Nepomohla ani návštěva v Českém olympijském domě, kde se nám alespoň podařilo získat příslib pár minut v televizní Pohlednici z Atén. Největším úspěchem prvního dne se tak stalo objevení zapadlého krámku v Pireu, kde grilovali a pekli neuvěřitelně lahodné kousky vepřového, skopového a drůbežího masa.

Televizní vystoupení se sice uskutečnilo v odporně špinavé stoce před Českým domem, ale Márošovo interview bylo špičkové. Zde jsme se také poprvé setkali se čtrnácti sympatickými Seveřany vedených plnokrevnou trenérkou a provázené početným televizním štábem. V místním pohostinství jsme si při plzeňském moku brzy padli do noty. Jejich finanční možnosti jim dovolily pronájem bazénu na východním předměstí Pirea, takže jsme se dohodli na společném vystoupení.

Dva dny jsme společně rozdávali propagační letáky, takže účast obecenstva byla nakonec velmi slušná, natáčela televize Nova, objevila se i turecká televizní společnost. Výkony obou celků lze hodnotit jako velmi zdařilé, a podle reakcí publika bylo lze říci, že souboj dopadl nerozhodně. Třináct Švédů předvedlo monumentální sestavu na avantgadní hudbu jednoho ze svých členů spojenou s recitací. Choreografii měli velmi propracovanou, technicky byli zhruba na naší úrovni. Naše sestava měla větší švih a - málo platné - hudba Smetanovy Vltavy jen těžko hledá konkurenci. Po skončení došlo i na rozhovor se sympatickou tureckou reportérkou, byť nás poněkud zaskočila dotazem s pohoršeným podtextem, proč si jistí naši členové neholí zarostlou hruď.

Celkově jsme naši akci hodnotili jako velmi úspěšnou. Nikdo neboural, nikoho nezavřeli. Za nevětší plus lze jistě považovat navázání přátelství se švédským týmem a příslib další společných akcí. A nashledanou v Pekingu 2008!